Charakteristika
Rozdíl mezi vodní párou a relativní vlhkostí v termické analýze
Když se voda zahřeje na bod varu nebo na vyšší teplotu, změní svůj skupenství z kapalného na plynné. Poté existuje ve formě vodní páry (páry). Pokud se tato pára zavede do jakékoli reakční komory nebo přístroje, hovoříme o aplikaci vodní páry.
Naopak každý plyn může při dané teplotě přenášet a obsahovat určité množství vody. Tomu se říká vlhkost. Vezmeme-li jako příklad vzduch, vždy obsahuje určité množství vody, a to i pod bodem varu vody, což se definuje jako stupeň vlhkosti nebo relativní vlhkost.
Na rozdíl od relativní vlhkosti existuje voda nad tlakově závislým bodem varu, který je 100 °C v podmínkách na úrovni mořské hladiny, pouze v plynné fázi, ve formě vodní páry. Smícháním vodní páry, vyrobené v generátoru vodní páry, s nosným plynem, jako je vzduch, dusík nebo helium, lze v našich analyzátorech nastavit proměnnou koncentraci (v obj. %, hmot. % nebo ppm) vodní páry ve vzorku plynu.
Kromě toho může být plynová atmosféra uvnitř zařízení v závislosti na aplikaci statická nebo dynamická. Mezi typická zkoumání v dynamických atmosférách vodní páry patří izotermické zahřívání vzorku a následné dávkování definované koncentrace vodní páry za účelem vyvolání reakce. Může se jednat například o měření adsorpce, desorpce, redukce, oxidace nebo transformace.
V termické analýze se generátory vodní páry obvykle používají v kombinaci s termovahami, jako jsou TGA a STA (v rozsahu zvýšeného tlaku), stejně jako dilatometry.